PŮLNOČNÍ LILIE

Takhle jednou večer se rozpředla debata o šatech, jaké mají být, jaké byly v historii, jak se v těch dlouhých šatech chodilo po schodech, debata to byla dlouhá a přínosná. I když se zapomnělo na moje šaty, přišel nápad - v čem se chodilo před sto lety. To už byla moderní doba, i když teprve krátce. A večerní šaty, to byla úplná novinka, i když dlouhé, byly moderní. Jsou lehkounké, mají moderní výstřihy a zvýrazňují štíhlou postavu.

 To byl jen nápad. Zatím se dělalo mnoho jiného, začátkem adventu zase byla v mé galerii výstava  DUKE VÁNOCE. Ale přece jen se trousily různé papíry s nákresy něčeho, co možná bude. Jeden ze zachráněných papírů je tady. Ale jako večerní šaty to rozhodně nevypadá.            Čas ubíhal, a přišla ta nejkrásnější práce. Modelování. Mám rád hlínu, jak ochotně se poddává mému návrhu.

A pak zase retuše, sušení, retuše, dosoušení, retuše, pálení. Potom zabalit, aby se zas neulomila hlava, a poslat do bronzárny.

A tady je výsledek    Večerní šaty lehké jako dech

                                                                       tak něžně obtékají postavu

                                                    Jen boa přes ramena

                                                                      se snaží zahalit

                                                                                                                                              křehkou dívku