JAK JSME DĚLALI SEPTIK

 To bylo tak. Loni z jara, tedy jaro roku 2022, jsme už konečně byli donuceni udělat na chatě septik. Stalo se. Přijel bagr. Zase bagr, co jsme komu udělali, že je tu už zase bagr. No dobře. Vyhrabal díru asi tři a půl metru hlubokou, a velkou. Hromada hlíny se nám kolem chaty sotva vešla. 

A když už se tam tohle dělo, vymysleli jsme, že by naše osmdesátiletá chata potřebovala trochu opravit. Jenže zafoukal větříček, a měli jsme polom. Jak se mohl tenhle zdravý smrk takhle ukroutit, to  nevím. A pro jistotu ještě spadl na nový plot a vyvrátil elektrický sloup. A tak chata musela počkat

Chata potřebovala opravit, přece jen má těch 80 let. Trochu se nakláněla a kývala se, tak jsme si říkali, že tam bude asi nahnilý trámek. Něco by to chtělo vyměnit. Jen tak vyměnit nějaká shnilá prkýnka a trámky. Tohle bylo zadání pro tesaře. Vyhodit všechno shnilé.                            

A tak se stalo. když jsme přijeli, vítal nás jenom sklep, a my viděli, že letos se dovolená v lese konat nebude. 

A tak co dál

 .  

Udělat chatu stejnou se nám nezdálo. přece jen doba pokročila. 

Tak jsem dostala úkol. Udělat novou, moderní chatu, která bude vypadat jako ta zbouraná, ale mnohem prostornější a moderně zařízená, kuchyň, koupelna, splachovací wc. To celé na stávajícím půdorysu. 

Uprostřed chaty, absolutně nelogicky je schodiště, takže idea velkého prostoru vzala rychle zasvé. Musí se na to jinak.

Takže interiér. Především

 se zboural obrovský komín, a místo něj je komín normální. Fajn, dole se místo uvolnilo. V patře je komín tam, kde je zapotřebí mít dveře. Balkon místo 60 cm udělali 75. Do pokojíčku se tím pádem nevejde postel. Stále řeším podobné kotrmelce, ale daří se, a dokonce to vypadá, že snad všechno vyjde.

Jenže přišly deště, a protože se místu, kde chata stojí říká Na bažině, udělalo se tam bahno takové, že řemeslníci odmítli přijet aby se tam neutopili

     Uvnitř se to začíná rýsovat, už jsou okna a brzy bude kuchyň, věci do koupelny už překážejí v garáži, septik je zasypaný, a přimrzlo, takže je možné k chatě zajet. I tak tam ale sypeme štěrk, Ten  za dva roky zaroste trávou, a budou se na něm dělat zase kaluže a bude se houpat, ale pár let zase vydrží, než úplně zapadne do bahna.      Myslím, že se to, aspoň zvenku, podařilo. Až to bude natřené, bude to jako dřív.

                                

Jak jsem se léčila

Ráno si obvykle protahuji klouby, abych vstala, ale jednou jsem usoudila, že je to málo. A začala rozcvička, pěkně dotáhnout pohyby, staré kosti se bránily, ale vůle byla pevná. Pak jsem se jednou nedostala z postele. Přišla k pomoci berle, pak jen hůlka, tablety proti bolesti, i když na ně nevěřím, no bába jak vyšitá.
Včera jsem dopajdala do skleníku, že ho zaleju. Byl tam plevel, chtěla jsem ho vytrhnout, a jak jsem ta byla ohnutá, cítila jsem, že se mi těžiště pozvolna přesunuje do hlavy, a už nebylo návratu. Celkem pomalu a opatrně jsem si lehla na stromek tučnolístky, pod hlavou květináče s bramboříky. A co dál. Mobil jsem samozřejmě neměla. chtěla jsem se otočit, nešlo to. Prostě nešlo nic. Čekala jsem, až mne manžel půjde hledat, jenže kdoví kdy. Uložila jsem se pohodlněji, připravená, že si poležím.
Jenže pak se ozvalo Marúúúú, a bylo vyhráno. Skoro. Nejdřív musel odstranit květináče, na kterých jsem ležela, a pak zabrat. No. lehká zrovna nejsem, musel si pozvat na pomoc bráchu. ale podařilo se. Po několika vratkých krocích jsem zjistila, že mne moha přestala bolet a celé to podpůrné lešení mohlo jít zas do komory.
Ale že bych si to chtěla zopakovat no, třebas půjde léčení i jinak

Jak jsme dělali cestu do chaty

Naše chata stojí na svahu, a navíc na podezdivce. A my potřebovali bezbarierovou. No, udelat chatu  bezbarierovou,  když ční metr dvacet nad terénem, to už bylo moc. Ale zadní strana byla lepší. Byla tam terasa, 35cm pod podlahou chaty, a 2 schody z terasy, 3 schody na terén. Jenom 60cm, pakatel. Padlo tedy rozhodnutí, že hlavní i dvere budou tam. Firma byla ochotná to udělat brzy a dobře.

Jenze průšvih - chata stojí na bažině. Je tam meliorační rybníček, previsla bříza a pod ní hluboko do země zajištěný stul a lavice. No, a mezi tím misto sotva na osobní auto. A na zasypani tech 60cm bylo potřeba dovézt suroviny. Hodně surovin. Nejlíp se hodil bagr. Fajn. Jedna cesta vyšla.

*

Zpátky to bylo horší, začínal se bořit. Zkusil jeste jeden pokus, ale to už se začala bortit stena rybníčku.

A tak došlo na ruční praci. Pomalu, těžce, ale jinak to nešlo.
Nejdriv naložili nějakou suť,  pak došlo na štěrk,  a pak zamkova dlažba.
Terasa ja nadherna, zakončena lavicí na sezení, krb v úrovni terase, ale 60cm je 60cm.

A tak se kolem chaty musel vybudovat svah, aby se tam mohlo zajet vozičkem.
Ale nejsme troškaři.  Když cesta, tak pořádně

A protože trávník kolem byl samá krtina  a tolik, přidali jsme na to štěrk taky, uhrabali, a je tam rovinka jako stůl.

Jenom naši psi jsou konzervativci. Prostě novou cestu do chaty odmítli, a že budou radsi  chodit po schodech. Předpokládám, že jim to vydrží presne do té doby, než se začne v krbu grilovat maso.

Jak se opravuje chata

Tak ne, že by chata nevyhovovala. Všechno je v pořádku, až na to, že kdysi architekt měl zdravé nohy a postavil chatu na 7 schodů, asi aby nezapadla sněhem, kterého tam bývá tak 10cm. Výhled z chaty krásný, koukáte se seshora. jenže nosit oběd pod těch příkrých 7 schodů chce kus akrobacie. A když vám nohy už  přestávají sloužit, chce to zábradli. Stalo se. Jenže nohy slouží čím dál míň, a tak padlo konečné řešení. Chata musí stát na rovině. a přitom ji nezbourat.
No, nejlepší by byl buldozer, ale nostalgie je nostalgie. Protože jsme už dřív udělali vzadu další vchod, který je jen 2 schody, bude vstup příště zezadu. A udělá se rampa, aby se nechalo bez problému přijít po rovině, ale hlavně - celá terasa přijde zasypat 35 cm štěrku, aby se terén srovnal s podlahou uvnitř.
Hezky se to napíše, hezky vymyslí. Jenže stavební firma má trochu jiný názor, terasa spádovaná k chatě, lavice na sezení 63cm vysoká, nájezd na terasu skoro 45 stupňů. No, bude se bourat, a napříště strávím čas na chatě - to nebude tak špatné.
Ale těším se na léto, bude tam hezky, a bude to přístupné, a hlavně - bude se to muset zase znova celé osázet, a to mě těší. Už mám plán ...

STŘÍPKY

Už jsme bydleli, měli bílého psa a černou kočku, ale ještě ne fasádu na domě. Kolem dokola domu bylo lešení, do poloviny dveří, takže jsme chodili v předklonu. Zedník neměl čas, a tak se to táhlo a táhlo. Libilo se to ale naší Barčičce, černé kočičce. Mela o domě přehled zevnitř i zvenku. Proste to lešení bylo pro ni. Ráno uz čekala na lešení před oknem do ložnice, a chtěla dovnitř. Jednou rano jsem otevřela oči - a myslela jsem, že vidim dvojmo. Seděly tam Barčičky dve. Až když jsem se pohnula, jedna utekla, a já pochopila, že mi přivedla ukázat kamarádku.

Jak jsem dělal filmovou klapku 2019

Nápad jsem měl vymyšlený už loni, bude to HADÍ KRÁL. Jednoho jsem už dělal, jenže ten byl velký asi metr. Klapka je malá.
Dobře, had je dlouhý, vlastně kulatá trubka s hlavou. A bude mít šupiny, přívětivý pohled a zlatou korunku. To byla teorie. Několik dnů jsem rovnal a stáčel toho hada, a pořád vypadal jak vinná klobása. Ani ta poměrně pracná hlava to nespravila, byla to porážka na celé čáře.
Když ne had, tak drak. Prostě se mi tahle havěť líbí a občas ji udělám. Tenhle drak bude mít hlavu a drápy, a bude držet zlatou kouli. No.

Tak tohle byla představa. A tak jsem udělal hezkou šupinatou hlavu, s velkýma očima, křídla a taky tlapu s drápy. A sestavil jsem to.

Tedy, nebylo to ono. Vypadalo to spíš jako žába křížená nevím s čím, ale drak to nebyl ani náhodou. Ani zlatá koule to nespravila. Nevzdal jsem se. Termín se blížil, a nápad žádný. A tak další hlava, a další, další - no konec. Nešlo to. Dva dny jsem dumal, co s tím, a už jsem byl rozhodnutý letos klapku nedělat.

A pak přece, bude tam kouzelný prsten. Jenže kdo měl kouzelný prsten? Napadl nás, tedy celou rodinu, jen Rumburak. A to bylo hloupé. Ale prstýnek by mohl být ….

Zkusil jsem to. Nebylo to ještě dobré, ale chyby to zas tak velké nemělo. Jenže to byl pořád jenom prstýnek. Večery jsme trávili vzpomínáním na pohádky - až jednou - no přece víla! Ano, víla, a vlasy bude mít jako vodu. To už šlo.

A tak jsem udělal prstýnek už na čisto, vílu s vlasy jako řeka a bílou mušlí s perlou, aby se mohla zdobit.

A tohle je výsledek. Prstýnek je zdobený listy a květinami, je přece z jezera. Ano, je to   PRSTEN JEZERNÍ PANÍ

A teď už dělám jen bedničku, ve které pojede do Zlína, ale před tím ještě na další výstavy.