PŮLNOČNÍ LILIE

Takhle jednou večer se rozpředla debata o šatech, jaké mají být, jaké byly v historii, jak se v těch dlouhých šatech chodilo po schodech, debata to byla dlouhá a přínosná. I když se zapomnělo na moje šaty, přišel nápad - v čem se chodilo před sto lety. To už byla moderní doba, i když teprve krátce. A večerní šaty, to byla úplná novinka, i když dlouhé, byly moderní. Jsou lehkounké, mají moderní výstřihy a zvýrazňují štíhlou postavu.

 To byl jen nápad. Zatím se dělalo mnoho jiného, začátkem adventu zase byla v mé galerii výstava  DUKE VÁNOCE. Ale přece jen se trousily různé papíry s nákresy něčeho, co možná bude. Jeden ze zachráněných papírů je tady. Ale jako večerní šaty to rozhodně nevypadá.            Čas ubíhal, a přišla ta nejkrásnější práce. Modelování. Mám rád hlínu, jak ochotně se poddává mému návrhu.

A pak zase retuše, sušení, retuše, dosoušení, retuše, pálení. Potom zabalit, aby se zas neulomila hlava, a poslat do bronzárny.

A tady je výsledek    Večerní šaty lehké jako dech

                                                                       tak něžně obtékají postavu

                                                    Jen boa přes ramena

                                                                      se snaží zahalit

                                                                                                                                              křehkou dívku                                                                                           

JAK SE DĚLALA FILMOVÁ KLAPKA ROKU 2025

 A je to zase tady. Nový rok začíná filmovou klapkou, a já už od minulého léta přemýšlím, jakou klapku udělat. Je to rok od roku horší, hotového už bylo moc, nějaký nápad se zas najde hotový už u jiného výtvarníka, pohádek už bylo taky moc, no, ještě je čas.

Ale je začátek ledna, a čas už není. Vymyšlené mám dvě varianty, tak uvidím, co vůbec půjde na tu klapku dát. Vyhrály to ryby, Jaro neprošlo. 

   Takže je tu návrh     

 

 

  

   Ani v hlíně to nebylo ono  

                                  

Ještě další varianta 

tak jinak
 

    

    

Ještě jedna z řady dalších variant, ale už poslední

A takhle by to mělo vypadat    

             Konečná podoba 

Ještě připravím bedýnku, aby se to nerozbilo, a jede do Prahy, na výstavu v Národním muzeu

JAKÉ BYLY VÁNOCE 2024

Nejdřív bylo shon. Všechno uvařit, upéct, aby se na chatě nemuselo nic dělat. 

Ale přišel pátek 20. prosince, a naložili jsme všechno potřebné. Auto div nepraskalo pod tím nákladem, ale jeli jsme. Přivítalo nás ticho. Ticho a klid. Skoro jsme nemluvili, abychom to ticho nerušili. Za plotem byla srnka. Do krmítka jsme dosypali kukuřici, a strávníci se objevili za maličkou chvilku.

                                                                                                  

Zatopit v kamnech byla chvilka, a tak jsme seděli a dívali se do  plamenů. Venku byl oheň v ohništi, to jsme přisunuli před velké okno.

A byl večer. Klidný, tichý a sváteční.

Ráno přijela posila s Akinkou. To bylo něco, na co Čert čekal včera celý den. S Akinkou omládl, honili se a kousali, do chlupů, které pak oba plivali.

Přijel i  kapr, už připravený, jen nakrájet řízky a schovat si šupiny. Přivezli jsme i velkou krabici světýlek, takže jsme rozsvítili hned několik stromků. Večer přišel brzo, a tak jsme seděli u kamen a povídali.

Ráno byla jinovatka. Zářila a bylo to krásné.  

                                                                

Přijel i zbytek rodiny, a bylo nám dobře. 

Začal drobně padat sníh. Bílé Vánoce.

JAK SE VYSAZUJE RYBNÍČEK

     Na chatě, která stojí na bažině, kdysi vykopal táta rybníček. stáhla se do něj voda, a chata je relativně na suchu. rostla v něm tráva, a voda byla rezavá, to bylo to železo obsažené v písku. Jenže pak jsme opravovali přítok vody ze studánky, a nějak se to zvrtlo. Dříve relativně čistý rybníček byl samé bahno, a přikrytý hnusnými  - to snad ani rostliny nebyly.

  A pak přišlo  jedno jaro - a rybníček byl čistý. Hned uzrál plán na rybníček s čistou vodou, a plochou zarostlou vodními květinami. Betonovými panely jsme vytvořili část, kde bude zářivě čistá voda, a za nimi zůstalo rybniční bahno. A začali jsme sázet. Vlastně ne, nejdřív bylo zahradnictví. Našly jsme vodní rostliny, a vybraly celý truhlík, ve kterém byly k prodeji. Další akce byla zjistit, co jsme to koupily, a jak se to má pěstovat. 

  Konečně jsme šly sázet. Jenže co jsme koupily, to mělo mít hloubku pro pěstování 15 cm, a ne našich 70. Kolem chaty byly ještě stále kupy hlíny, kterou ještě neodvezli. Požadovala jsem nasypat něco do rybníčku. prostě kupku 15 cm od hladiny. Narazila jsem na tvrdý odpor. Do rybníčku přišly betonové tvarovky. A do nich květináče, někde se to vysadilo přece jen do hlíny. Odjížděly jsme domů dost zklamaně, naše práce nepřipomínala ty z prospektů.

   Několik víkendů jsme se na chatu nedostaly. Ale pak bylo překvapení. Rostlinky nejen že se ujaly, ale krásně rozkvetly, a měly chuť se rozrůstat. A hlavně - voda byla čistá. Dostaly jsme také kbelík kosatců, které chtěly také do vody, a tak jsme udělaly žlutý ostrůvek kosatců. No a ještě něco dokoupit, přesadit, a na nové bažině za chatou vyrostly hezké plané kytičky, tak budeme zase sázet. A to už  je v plánu bažinka, mokřad, který chci udělat kousek dál. Chtěla bych tady mít i čolky, jenže ti jsou nenasytové, a žabí vajíčka jim chutnají. No a samozřejmě i rybky, kapříky. Možná i ty vánoční.

SUPERCELA

 Obyčejné pondělí 20. května. Ani moc nepršelo, a z dálky by slyšet bouřku. Hodně zdálky. A pak se setmělo. Při prvních kapkách jsem došla domů, moc rychle mi to nejde, ale tohle nebyla legrace. Bouřilo čím dál víc, kapky začaly padat obrovské, bubnovaly do oken, a vítr trhal listy ze stromů. 

  

A přišly kroupy. Průměr něco mezi jedním a dvěma centimetry. A to byl začátek. Kroupy bušily do všeho, vypadalo to, že rozbijí okna. Ale ne. Trošku se to zmírnilo. Jenže přišlo pokračování. Kroupy byly větší, a bylo jich víc. Pokryly celé spodní jezírko asi 10cm vrstvou, stejně jako terasu. Okapy nestačily, proudy vody a krup se valily na terasu a postupně mizely někam ke skleníku.

A krup přibývalo. Dole na silnici jich bylo téměř po kolena, sem k mám se valila voda silnicemi od shora. Auta stály, a vedle nich řidiči v kroupách. Dost to připomínalo slavnou potopu v 85 roce. Jenže tehdy se podařilo přikrýt střechu a zahrada ještě nebyla. A co  je taková voda proti kroupám

 A pak to ustalo. Supecrela odletěla dál. Šli jsme se podívat na zahradu, jednak obdivovat výsledky řádění živlů, jednak sčítat škody. Jinan oškubaný. Velká jabloň taky, a to všechno je v bazénu. Zlatý jilm od skruže nám poslal listí do jezírek a zasypal terasu. Všechna jablíčka potlučená, máme sklizeno, právě tak i broskve. Skalky potrhané, polámané. Sadba kedluben, která stála u záhonu - už nemám co sázet. Je to smutný pohled na zahradu. 

STOLETÁ ZIMA

Letošní zima je opravdu asi stoletá. Tak teplou zimu nepamatuji ani já, ba ani pamětníci. Před vánocemi napadly závěje sněhu ale do vánoc bylo sucho.

A tak jsme se rozhodli pro vánoce na chatě. Bylo sucho, celkem teplo, a bylo tam krásně. Stromečky jsme rozsvítili hned dva. A taky jsme dali krmítka. Taky dvě. Ale ptáček ani jeden. No. snad se to zlepší. 

A byl štědrý den. K obědu zelovka, mňam. A chystali jsme večer. I obloha nám uchystala večer. Lehce a potichu začal padat snížek. 

Pomalu začal padat snížek. A vytrvale. Břízka, na které byla světélka to neunesla. Ale i tak to bylo krásné a  trochu i strašidelné. Vždyť je vzadu ještě strašidlo. 

 No a protože už máme na chatě i televizi, zbytek večera byl u pohádek. A ráno byl u krmítka nával. Jen u jednoho, to druhé ještě neobjevili. 

                                                                                          

Ráno bylo kouzelné, jenže to už tady byla vánoční obleva. Honem přeparkovat auta na zpevněnou cestu. Ne nadarmo se tomuhle kousku lesa říká Na bažině Na kráse vánoc to neubralo, dělaly nám společnost sýkorky na krmítku, a viděli jsme jednu, jak zkouší i jarní budku.

Tak to byly vánoce. Tak zas příště 😊

JAK JSME SÁZELI

   Objednané rostliny už jsou doma. Prší, takže je jim  zatím dobře. Ale bude se sázet. 

Nejdřív do rybníčku. 

   Ten jsem dostala k svátku, a v něm deset kapříků a jesetera. Ten vzal brzy za své, asi ho ulovila sousedovic kočka. No, není. Ale kapříci se mají k světu.

    Aby se jim nekazila voda, nasadili jsme tam nějaké trávy či co, rostlo to kolem potoka. A teď se bude sázet doopravdy. Dvě trávy, kosatec, který je údajně do bažiny, a pak jedna zářivě červeně kvetoucí kytička. 

   U kosatce byl návod, že chce radši sucho, písčitou zem a sluníčko. No dobře, ale tak se snad pěstují ty krásné zahradní kosatce, a ne tenhle sibiřský bažiňák. Ale budiž. Dostal sluníčko, suchou zem, a žloutne. No, vlastně je polovina října. 

   A v rybníčku ještě čeká jedna tráva, té se tam bude dařit, rozrůstá se, i když je stále v květináči. A ta červená kytička, co pořád kvete. Ty čekají, až jim upravím bažinku. V jednom koutě rybníčku je udělané cosi jako skalka pod vodou, kameny a hlína. Jenže to potřebuje trochu zvýšit. Navrhovala jsem, že vlezu do rybníčka, budou mi podávat kameny, větší, menší, ten veliký, a teď malé, a taky hlínu, tuhle ne, ta je zahradní, ve skleníku je pytel pro vodní rostliny - no, pohořela jsem. Že si to mám udělat ze břehu, a ne lézt teď do vody. 

   Okolo rybníčku jsou denivky, funkie, juka, bergénie, hortenzie, a rododendron. Našla jsem taky červený. Jeden už tam byl, ale nepřežil letošní léto. Ale už přišel další, budu o něj líp pečovat. 

   A protože nemáme jen zahradu, i když velikou, ale ještě chatu, a tam je taky slušný prostor pro sázení, pojedeme na víkend tam a bude se rýt, hrabat, sázet, a už se těšíme na oběd na grilu. Už jich letos asi  moc nebude.

   Pokračování příště, můj pán a vládce - vlastně dva, Čert má taky hlad, si žádají večeři.