Mezi moje oblíbené druhohorní příšery patří i lastury, ty obrovské, které se nechají najít i poblíž Litomyšle.
PŮLNOČNÍ LILIE
Takhle jednou večer se rozpředla debata o šatech, jaké mají být, jaké byly v historii, jak se v těch dlouhých šatech chodilo po schodech, debata to byla dlouhá a přínosná. I když se zapomnělo na moje šaty, přišel nápad - v čem se chodilo před sto lety. To už byla moderní doba, i když teprve krátce. A večerní šaty, to byla úplná novinka, i když dlouhé, byly moderní. Jsou lehkounké, mají moderní výstřihy a zvýrazňují štíhlou postavu.
To byl jen nápad. Zatím se dělalo mnoho jiného, začátkem adventu zase byla v mé galerii výstava DUKE VÁNOCE. Ale přece jen se trousily různé papíry s nákresy něčeho, co možná bude. Jeden ze zachráněných papírů je tady. Ale jako večerní šaty to rozhodně nevypadá. Čas ubíhal, a přišla ta nejkrásnější práce. Modelování. Mám rád hlínu, jak ochotně se poddává mému návrhu.
A pak zase retuše, sušení, retuše, dosoušení, retuše, pálení. Potom zabalit, aby se zas neulomila hlava, a poslat do bronzárny.
Večerní šaty lehké jako dech
A je to zase tady. Nový rok začíná filmovou klapkou, a já už od minulého léta přemýšlím, jakou klapku udělat. Je to rok od roku horší, hotového už bylo moc, nějaký nápad se zas najde hotový už u jiného výtvarníka, pohádek už bylo taky moc, no, ještě je čas.
Ale je začátek ledna, a čas už není. Vymyšlené mám dvě varianty, tak uvidím, co vůbec půjde na tu klapku dát. Vyhrály to ryby, Jaro neprošlo.
Na chatě, která stojí na bažině, kdysi vykopal táta rybníček. stáhla se do něj voda, a chata je relativně na suchu. rostla v něm tráva, a voda byla rezavá, to bylo to železo obsažené v písku. Jenže pak jsme opravovali přítok vody ze studánky, a nějak se to zvrtlo. Dříve relativně čistý rybníček byl samé bahno, a přikrytý hnusnými - to snad ani rostliny nebyly.
A pak přišlo jedno jaro - a rybníček byl čistý. Hned uzrál plán na rybníček s čistou vodou, a plochou zarostlou vodními květinami. Betonovými panely jsme vytvořili část, kde bude zářivě čistá voda, a za nimi zůstalo rybniční bahno. A začali jsme sázet. Vlastně ne, nejdřív bylo zahradnictví. Našly jsme vodní rostliny, a vybraly celý truhlík, ve kterém byly k prodeji. Další akce byla zjistit, co jsme to koupily, a jak se to má pěstovat.
Konečně jsme šly sázet. Jenže co jsme koupily, to mělo mít hloubku pro pěstování 15 cm, a ne našich 70. Kolem chaty byly ještě stále kupy hlíny, kterou ještě neodvezli. Požadovala jsem nasypat něco do rybníčku. prostě kupku 15 cm od hladiny. Narazila jsem na tvrdý odpor. Do rybníčku přišly betonové tvarovky. A do nich květináče, někde se to vysadilo přece jen do hlíny. Odjížděly jsme domů dost zklamaně, naše práce nepřipomínala ty z prospektů.
Obyčejné pondělí 20. května. Ani moc nepršelo, a z dálky by slyšet bouřku. Hodně zdálky. A pak se setmělo. Při prvních kapkách jsem došla domů, moc rychle mi to nejde, ale tohle nebyla legrace. Bouřilo čím dál víc, kapky začaly padat obrovské, bubnovaly do oken, a vítr trhal listy ze stromů.
A přišly kroupy. Průměr něco mezi jedním a dvěma centimetry. A to byl začátek. Kroupy bušily do všeho, vypadalo to, že rozbijí okna. Ale ne. Trošku se to zmírnilo. Jenže přišlo pokračování. Kroupy byly větší, a bylo jich víc. Pokryly celé spodní jezírko asi 10cm vrstvou, stejně jako terasu. Okapy nestačily, proudy vody a krup se valily na terasu a postupně mizely někam ke skleníku.
Letošní zima je opravdu asi stoletá. Tak teplou zimu nepamatuji ani já, ba ani pamětníci. Před vánocemi napadly závěje sněhu ale do vánoc bylo sucho.
A tak jsme se rozhodli pro vánoce na chatě. Bylo sucho, celkem teplo, a bylo tam krásně. Stromečky jsme rozsvítili hned dva. A taky jsme dali krmítka. Taky dvě. Ale ptáček ani jeden. No. snad se to zlepší.
A byl štědrý den. K obědu zelovka, mňam. A chystali jsme večer. I obloha nám uchystala večer. Lehce a potichu začal padat snížek.
Pomalu začal padat snížek. A vytrvale. Břízka, na které byla světélka to neunesla. Ale i tak to bylo krásné a trochu i strašidelné. Vždyť je vzadu ještě strašidlo.
No a protože už máme na chatě i televizi, zbytek večera byl u pohádek. A ráno byl u krmítka nával. Jen u jednoho, to druhé ještě neobjevili. 
Naše chata se poslední dobou povážlivě kývala, a tak jsme ji museli opravit. Mělo by se to opravit zgruntu, jenže se musím vejít na stávající půdorys a za rozumnou cenu. A taky jsme chtěli chatu stejnou. Stejná není, není pruhovaná jako vosa, ale celkem střízlivě hnědá. A má větší okna, ke kterým jsme plánovali původní okenice.
Pak jsme od toho upustili, jen zábradlí bude barevné stejně jako dřív. A okna nebudou slonová kost, ale bílá. Chata nechata, plast zvítězil. Natírání jsme si užili dost I tak nás na té proklaté bažině bude čekat spousta údržby.
Ta bažina má ale nespornou výhodu. Kdekoliv je horko k padnutí, u nás je samozřejmě taky teplo, ale tak nějak vlídné, je tam voda.
I v zimě, když jsme tam slavili vánoce, bylo tam vždycky příjemně. A všechny dýchací problémy se tam ztrácely.
A to už jsme skoro mysleli, že nám chajda spadne.
Jenže všechno je jinak. Chata má nový kabát, a moc jí sluší. A když roztál sníh, videli jsme tu zkázu na všech rostlinkách, vysázených kolem chaty. No a co. Můžeme zase sázet! Budou tam motýlí keře pro hmyz, i když tedy na zahradě máme motýlí keře tři, a jen jednoho běláska. Třeba to tu bude lepší. A nám pro radost hortenzie, ibišky, a možná i růžička, všechno, co kvete o prázdninách.
Procházela jsem zahradnictvím, a ty ceny snad nebyly až tak vysoké, jenže my těch rostlinek budem potřebovat moc. Ještě i zajímavé jehličnany, no, je toho moc. Ale ono se to slehne, usadí, a plány se přizpůsobí možnostem. Kdo by to taky sázel?
Letošní léto je chata skoro hotová, dodělávali jsme jen něco málo. A bylo to krásné léto. |Když se ochladilo, nainstalovali jsme kamna do nového komínu a zatopili. A hořelo to, i když je komín možná o něco kratší. Ale to byl vždycky.
V rybníčku je hejno skokanů zelených, a ještě pár hnědých. Zvědavá šídla létají až do kuchyně, podívat se, co se vaří. A ve sklepě je myš. Ani se nenamáhá utéct, je tam doma.
Nejhezčí je ale žába na prameni, doslova.
Je 17. ledna. Do konce ledna má být klapka hotová. A co na ni letos dát? Čím víc klapek bylo uděláno, tím hůř se vymýšlí témata. Takže letos. Mám tady hezkého ptáčka, ten by mohl být, něco jako vítání jara.
Uvidíme. Možná by to šlo. Jenže co ty kuličky? A něco by tam mělo být.
Možná takhle? Mám naštěstí nejrůznější prvky z jiných plastik, se kterými si teď mohu hrát.
To bylo tak. Loni z jara, tedy jaro roku 2022, jsme už konečně byli donuceni udělat na chatě septik. Stalo se. Přijel bagr. Zase bagr, co jsme komu udělali, že je tu už zase bagr. No dobře. Vyhrabal díru asi tři a půl metru hlubokou, a velkou. Hromada hlíny se nám kolem chaty sotva vešla.
Chata potřebovala opravit, přece jen má těch 80 let. Trochu se nakláněla a kývala se, tak jsme si říkali, že tam bude asi nahnilý trámek. Něco by to chtělo vyměnit. Jen tak vyměnit nějaká shnilá prkýnka a trámky. Tohle bylo zadání pro tesaře. Vyhodit všechno shnilé. 
A tak se stalo. když jsme přijeli, vítal nás jenom sklep, a my viděli, že letos se dovolená v lese konat nebude. 
Jenže přišly deště, a protože se místu, kde chata stojí říká Na bažině, udělalo se tam bahno takové, že řemeslníci odmítli přijet aby se tam neutopiliUvnitř se to začíná rýsovat, už jsou okna a brzy bude kuchyň, věci do koupelny už překážejí v garáži, septik je zasypaný, a přimrzlo, takže je možné k chatě zajet. I tak tam ale sypeme štěrk, Ten za dva roky zaroste trávou, a budou se na něm dělat zase kaluže a bude se houpat, ale pár let zase vydrží, než úplně zapadne do bahna.
Myslím, že se to, aspoň zvenku, podařilo. Až to bude natřené, bude to jako dřív.
.jpg)
