Před několika lety
přišel ing. Janecký s nápadem udělat malou plastiku pylonu, kterou
navrhl a postavil arch. Metelák na Růžovém Paloučku. Souhlasil jsem, protože to
byla zajímavá práce, navíc táta pocházel z Makova, což je hned vedle
Růžového Paloučku. Tvorba plastiky nakonec nebyla tak jednoduchá, jak se
původně zdálo, velmi pracné byly rytiny do sádry, které ve výsledku vypadají
jako vytepávaný plech, ze kterého je pylon postaven. Ale plastika se nakonec
podařila a měla úspěch.
Utekly dva roky, a přišel za mnou Dr. Čáp, který zastupuje
spolek Exulant, že by chtěli ve stejném stylu, jako byla plastika pro Růžový
Palouček udělat plastiku zeměkoule, která stojí na Komenského náměstí
v Litomyšli, a kterou také navrhnul a postavil arch. Metelák. Váhal jsem,
na první pohled to byla mnohem náročnější záležitost.
Historie tohoto památníku je zajímavá. V roce 1921
památník slavnostně odhalili, velká sláva, na slavnost přišlo asi 70.000 lidí,
což je na Litomyšl opravdu hodně. Ovšem roku 1943 fašisté nechali památník
rozebrat. Po osvobození byl znovu postaven. Jenže po vítězném únoru, během
padesátých let, nechali – tentokrát komunisté - památník opět rozebrat. Kdyby to arch. Metelák
předpokládal, určitě by mu navrhnul kolečka. V roce 1967 památník znovu
postavili, a stál tam celých 50 let.
Když mi Dr. Čáp řekl, vzal jsem foťák a šel si památník
vyfotit. Nebyl tam. Nebyl. Prostě jsem se během těch 50 let minul asi o týden.
Památník byl rozebraný a odvezený do Prahy, kde ho budou restaurovat. Nějaké
fotky jsem našel, ale nikde nebyly detaily, které jsem nutně potřeboval. Volal
jsem tedy Dr. Čápovi, že památník není a dělat ho nebudu. Jenže je to člověk
zkušený, suše prohlásil, že si určitě poradím a nabídka platí. Nevěděl jsem co.
Kontaktoval jsem Prahu, tam to měli v regálu, naprosto nedostupné. Nutně
jsem potřeboval ty detaily. A ty jsem našel na stránkách litomyšlského muzea,
kde mají model 1:5. Když jsem do muzea přišel, přivezli dřevěný model na vozíku. A na kouli byly
kresby tužkou, na které se nesmělo sáhnout, aby se nesmazaly. I tak byly mnohé
kresby málo čitelné. Nafotili mi to, a já začal na památníku pracovat. Za
pomoci manželky, která opět dělala ty neskutečně pracné rytiny. Ale několik plastik
jsem vytvořil, o jednu mne požádali v muzeu,
bude vedle Metelákova modelu. Omlouval jsem se, že to bude trvat nejmíň dva
měsíce, ale tam se jen zasmáli – pane Dudycha, my tady počítáme na staletí …
Teď, když je moje plastika hotová, pokrytá modrozeleně
zbarvenou engobou, barvou, jaká památník zdobila minulých 50 let, znovu stojí na Komenského
náměstí i pomník arch. Meteláka. Restaurovaný, jako nový, celý krásně bronzový.
Takže budeme muset pár desítek let počkat, až zase zezelená.
