pondělí 13. července 2020

Jak jsem se léčila

Ráno si obvykle protahuji klouby, abych vstala, ale jednou jsem usoudila, že je to málo. A začala rozcvička, pěkně dotáhnout pohyby, staré kosti se bránily, ale vůle byla pevná. Pak jsem se jednou nedostala z postele. Přišla k pomoci berle, pak jen hůlka, tablety proti bolesti, i když na ně nevěřím, no bába jak vyšitá.
Včera jsem dopajdala do skleníku, že ho zaleju. Byl tam plevel, chtěla jsem ho vytrhnout, a jak jsem ta byla ohnutá, cítila jsem, že se mi těžiště pozvolna přesunuje do hlavy, a už nebylo návratu. Celkem pomalu a opatrně jsem si lehla na stromek tučnolístky, pod hlavou květináče s bramboříky. A co dál. Mobil jsem samozřejmě neměla. chtěla jsem se otočit, nešlo to. Prostě nešlo nic. Čekala jsem, až mne manžel půjde hledat, jenže kdoví kdy. Uložila jsem se pohodlněji, připravená, že si poležím.
Jenže pak se ozvalo Marúúúú, a bylo vyhráno. Skoro. Nejdřív musel odstranit květináče, na kterých jsem ležela, a pak zabrat. No. lehká zrovna nejsem, musel si pozvat na pomoc bráchu. ale podařilo se. Po několika vratkých krocích jsem zjistila, že mne moha přestala bolet a celé to podpůrné lešení mohlo jít zas do komory.
Ale že bych si to chtěla zopakovat no, třebas půjde léčení i jinak