Tak ne, že by chata nevyhovovala. Všechno je v pořádku, až na to, že kdysi architekt měl zdravé nohy a postavil chatu na 7 schodů, asi aby nezapadla sněhem, kterého tam bývá tak 10cm. Výhled z chaty krásný, koukáte se seshora. jenže nosit oběd pod těch příkrých 7 schodů chce kus akrobacie. A když vám nohy už přestávají sloužit, chce to zábradli. Stalo se. Jenže nohy slouží čím dál míň, a tak padlo konečné řešení. Chata musí stát na rovině. a přitom ji nezbourat.
No, nejlepší by byl buldozer, ale nostalgie je nostalgie. Protože jsme už dřív udělali vzadu další vchod, který je jen 2 schody, bude vstup příště zezadu. A udělá se rampa, aby se nechalo bez problému přijít po rovině, ale hlavně - celá terasa přijde zasypat 35 cm štěrku, aby se terén srovnal s podlahou uvnitř.
Hezky se to napíše, hezky vymyslí. Jenže stavební firma má trochu jiný názor, terasa spádovaná k chatě, lavice na sezení 63cm vysoká, nájezd na terasu skoro 45 stupňů. No, bude se bourat, a napříště strávím čas na chatě - to nebude tak špatné.
Ale těším se na léto, bude tam hezky, a bude to přístupné, a hlavně - bude se to muset zase znova celé osázet, a to mě těší. Už mám plán ...
