Nejdřív do rybníčku.
Ten jsem dostala k svátku, a v něm deset kapříků a jesetera. Ten vzal brzy za své, asi ho ulovila sousedovic kočka. No, není. Ale kapříci se mají k světu.
Aby se jim nekazila voda, nasadili jsme tam nějaké trávy či co, rostlo to kolem potoka. A teď se bude sázet doopravdy. Dvě trávy, kosatec, který je údajně do bažiny, a pak jedna zářivě červeně kvetoucí kytička.
U kosatce byl návod, že chce radši sucho, písčitou zem a sluníčko. No dobře, ale tak se snad pěstují ty krásné zahradní kosatce, a ne tenhle sibiřský bažiňák. Ale budiž. Dostal sluníčko, suchou zem, a žloutne. No, vlastně je polovina října.
A v rybníčku ještě čeká jedna tráva, té se tam bude dařit, rozrůstá se, i když je stále v květináči. A ta červená kytička, co pořád kvete. Ty čekají, až jim upravím bažinku. V jednom koutě rybníčku je udělané cosi jako skalka pod vodou, kameny a hlína. Jenže to potřebuje trochu zvýšit. Navrhovala jsem, že vlezu do rybníčka, budou mi podávat kameny, větší, menší, ten veliký, a teď malé, a taky hlínu, tuhle ne, ta je zahradní, ve skleníku je pytel pro vodní rostliny - no, pohořela jsem. Že si to mám udělat ze břehu, a ne lézt teď do vody.
Okolo rybníčku jsou denivky, funkie, juka, bergénie, hortenzie, a rododendron. Našla jsem taky červený. Jeden už tam byl, ale nepřežil letošní léto. Ale už přišel další, budu o něj líp pečovat.
A protože nemáme jen zahradu, i když velikou, ale ještě chatu, a tam je taky slušný prostor pro sázení, pojedeme na víkend tam a bude se rýt, hrabat, sázet, a už se těšíme na oběd na grilu. Už jich letos asi moc nebude.
Pokračování příště, můj pán a vládce - vlastně dva, Čert má taky hlad, si žádají večeři.
