neděle 19. května 2019

Jak jsme dělali cestu do chaty

Naše chata stojí na svahu, a navíc na podezdivce. A my potřebovali bezbarierovou. No, udelat chatu  bezbarierovou,  když ční metr dvacet nad terénem, to už bylo moc. Ale zadní strana byla lepší. Byla tam terasa, 35cm pod podlahou chaty, a 2 schody z terasy, 3 schody na terén. Jenom 60cm, pakatel. Padlo tedy rozhodnutí, že hlavní i dvere budou tam. Firma byla ochotná to udělat brzy a dobře.

Jenze průšvih - chata stojí na bažině. Je tam meliorační rybníček, previsla bříza a pod ní hluboko do země zajištěný stul a lavice. No, a mezi tím misto sotva na osobní auto. A na zasypani tech 60cm bylo potřeba dovézt suroviny. Hodně surovin. Nejlíp se hodil bagr. Fajn. Jedna cesta vyšla.
*
Zpátky to bylo horší, začínal se bořit. Zkusil jeste jeden pokus, ale to už se začala bortit stena rybníčku.



A tak došlo na ruční praci. Pomalu, těžce, ale jinak to nešlo.
Nejdriv naložili nějakou suť,  pak došlo na štěrk,  a pak zamkova dlažba.
Terasa ja nadherna, zakončena lavicí na sezení, krb v úrovni terase, ale 60cm je 60cm.

A tak se kolem chaty musel vybudovat svah, aby se tam mohlo zajet vozičkem.
Ale nejsme troškaři.  Když cesta, tak pořádně



A protože trávník kolem byl samá krtina  a tolik, přidali jsme na to štěrk taky, uhrabali, a je tam rovinka jako stůl.
Jenom naši psi jsou konzervativci. Prostě novou cestu do chaty odmítli, a že budou radsi  chodit po schodech. Předpokládám, že jim to vydrží presne do té doby, než se začne v krbu grilovat maso.

neděle 7. dubna 2019

Jak se opravuje chata

Tak ne, že by chata nevyhovovala. Všechno je v pořádku, až na to, že kdysi architekt měl zdravé nohy a postavil chatu na 7 schodů, asi aby nezapadla sněhem, kterého tam bývá tak 10cm. Výhled z chaty krásný, koukáte se seshora. jenže nosit oběd pod těch příkrých 7 schodů chce kus akrobacie. A když vám nohy už  přestávají sloužit, chce to zábradli. Stalo se. Jenže nohy slouží čím dál míň, a tak padlo konečné řešení. Chata musí stát na rovině. a přitom ji nezbourat.
No, nejlepší by byl buldozer, ale nostalgie je nostalgie. Protože jsme už dřív udělali vzadu další vchod, který je jen 2 schody, bude vstup příště zezadu. A udělá se rampa, aby se nechalo bez problému přijít po rovině, ale hlavně - celá terasa přijde zasypat 35 cm štěrku, aby se terén srovnal s podlahou uvnitř.
Hezky se to napíše, hezky vymyslí. Jenže stavební firma má trochu jiný názor, terasa spádovaná k chatě, lavice na sezení 63cm vysoká, nájezd na terasu skoro 45 stupňů. No, bude se bourat, a napříště strávím čas na chatě - to nebude tak špatné.
Ale těším se na léto, bude tam hezky, a bude to přístupné, a hlavně - bude se to muset zase znova celé osázet, a to mě těší. Už mám plán ...

neděle 3. března 2019

STŘÍPKY

Už jsme bydleli, měli bílého psa a černou kočku, ale ještě ne fasádu na domě. Kolem dokola domu bylo lešení, do poloviny dveří, takže jsme chodili v předklonu. Zedník neměl čas, a tak se to táhlo a táhlo. Libilo se to ale naší Barčičce, černé kočičce. Mela o domě přehled zevnitř i zvenku. Proste to lešení bylo pro ni. Ráno uz čekala na lešení před oknem do ložnice, a chtěla dovnitř. Jednou rano jsem otevřela oči - a myslela jsem, že vidim dvojmo. Seděly tam Barčičky dve. Až když jsem se pohnula, jedna utekla, a já pochopila, že mi přivedla ukázat kamarádku.

čtvrtek 14. února 2019

Jak jsem dělal filmovou klapku 2019

Nápad jsem měl vymyšlený už loni, bude to HADÍ KRÁL. Jednoho jsem už dělal, jenže ten byl velký asi metr. Klapka je malá.
Dobře, had je dlouhý, vlastně kulatá trubka s hlavou. A bude mít šupiny, přívětivý pohled a zlatou korunku. To byla teorie. Několik dnů jsem rovnal a stáčel toho hada, a pořád vypadal jak vinná klobása. Ani ta poměrně pracná hlava to nespravila, byla to porážka na celé čáře.
Když ne had, tak drak. Prostě se mi tahle havěť líbí a občas ji udělám. Tenhle drak bude mít hlavu a drápy, a bude držet zlatou kouli. No.
Tak tohle byla představa. A tak jsem udělal hezkou šupinatou hlavu, s velkýma očima, křídla a taky tlapu s drápy. A sestavil jsem to.
Tedy, nebylo to ono. Vypadalo to spíš jako žába křížená nevím s čím, ale drak to nebyl ani náhodou. Ani zlatá koule to nespravila. Nevzdal jsem se. Termín se blížil, a nápad žádný. A tak další hlava, a další, další - no konec. Nešlo to. Dva dny jsem dumal, co s tím, a už jsem byl rozhodnutý letos klapku nedělat.
A pak přece, bude tam kouzelný prsten. Jenže kdo měl kouzelný prsten? Napadl nás, tedy celou rodinu, jen Rumburak. A to bylo hloupé. Ale prstýnek by mohl být ….
Zkusil jsem to. Nebylo to ještě dobré, ale chyby to zas tak velké nemělo. Jenže to byl pořád jenom prstýnek. Večery jsme trávili vzpomínáním na pohádky - až jednou - no přece víla! Ano, víla, a vlasy bude mít jako vodu. To už šlo.
A tak jsem udělal prstýnek už na čisto, vílu s vlasy jako řeka a bílou mušlí s perlou, aby se mohla zdobit.
A tohle je výsledek. Prstýnek je zdobený listy a květinami, je přece z jezera. Ano, je to   PRSTEN JEZERNÍ PANÍ
A teď už dělám jen bedničku, ve které pojede do Zlína, ale před tím ještě na další výstavy.


čtvrtek 10. ledna 2019

Prší, a tak ještě jedna vzpomínka.

Kamarád postavil chatu, a v ní docela hezký krb. A protože je duší tramp, chtěl nad krb dát indiánské měsíce. Byl to dobrý kamarád, tak jsme se do toho dali. Já j sem modeloval, manželka dělala to správné westernové písmo. Trvalo nám to déle, než jsme plánovali, ale podařilo se. Byl léto, sluníčko, krásný den. A protože hlína schne nejlíp na sluníčku při mírném větříku, dali jsme všechny právě dokončené měsíce sušit na zahradu. A sami jsme se vrátili do ateliéru, jak jsme honosně říkali boudě, ve které jsme pracovali. Okno měla jen jedno, a to vedlo pod keře vzrostlých lískových oříšků. A tak jsme si povídali, poslouchali rádio, a měli radost z dokončené práce.
V tom zahřmělo.
Hned nám nedošlo, co to znamená. Když jsme vyběhli ven, a opravdu rychle vyběhli, z právě dokončených měsíců byly na prkně jen úhledné hromádky hlíny. Bylo to k pláči. Nové jsme už nedělali, a kamarád má na krbu volné místo dodnes