Život s keramikou, keramikem a sochařem v jednom, ve velkém domě s velkou zahradou, v lese a na chatě, se zvířaty a láskou
úterý 10. října 2023
JAK JSME SÁZELI
pátek 15. září 2023
JAK DOSTALA CHATA NOVÝ KABÁT
Naše chata se poslední dobou povážlivě kývala, a tak jsme ji museli opravit. Mělo by se to opravit zgruntu, jenže se musím vejít na stávající půdorys a za rozumnou cenu. A taky jsme chtěli chatu stejnou. Stejná není, není pruhovaná jako vosa, ale celkem střízlivě hnědá. A má větší okna, ke kterým jsme plánovali původní okenice.
Pak jsme od toho upustili, jen zábradlí bude barevné stejně jako dřív. A okna nebudou slonová kost, ale bílá. Chata nechata, plast zvítězil. Natírání jsme si užili dost I tak nás na té proklaté bažině bude čekat spousta údržby.
Ta bažina má ale nespornou výhodu. Kdekoliv je horko k padnutí, u nás je samozřejmě taky teplo, ale tak nějak vlídné, je tam voda.
I v zimě, když jsme tam slavili vánoce, bylo tam vždycky příjemně. A všechny dýchací problémy se tam ztrácely.
A to už jsme skoro mysleli, že nám chajda spadne.
Jenže všechno je jinak. Chata má nový kabát, a moc jí sluší. A když roztál sníh, videli jsme tu zkázu na všech rostlinkách, vysázených kolem chaty. No a co. Můžeme zase sázet! Budou tam motýlí keře pro hmyz, i když tedy na zahradě máme motýlí keře tři, a jen jednoho běláska. Třeba to tu bude lepší. A nám pro radost hortenzie, ibišky, a možná i růžička, všechno, co kvete o prázdninách.
Procházela jsem zahradnictvím, a ty ceny snad nebyly až tak vysoké, jenže my těch rostlinek budem potřebovat moc. Ještě i zajímavé jehličnany, no, je toho moc. Ale ono se to slehne, usadí, a plány se přizpůsobí možnostem. Kdo by to taky sázel?
Letošní léto je chata skoro hotová, dodělávali jsme jen něco málo. A bylo to krásné léto. |Když se ochladilo, nainstalovali jsme kamna do nového komínu a zatopili. A hořelo to, i když je komín možná o něco kratší. Ale to byl vždycky.
V rybníčku je hejno skokanů zelených, a ještě pár hnědých. Zvědavá šídla létají až do kuchyně, podívat se, co se vaří. A ve sklepě je myš. Ani se nenamáhá utéct, je tam doma.
Nejhezčí je ale žába na prameni, doslova.
úterý 17. ledna 2023
Bylo to dávno, téměř včera
Musím na nákup. S kočárkem. 300 metrů po chodníku vedle hlavní silnice, vedle hřmících tanků. Nepamatuju, jak dlouho to trvalo, hodinu, den, týden. Dlouho, déle, než bylo možné snést. Jdu s kočárkem. Hlavně se otáčejí, asfalt se drobí na kusy. A náměstí. Dlažební kostky vyryté, rozházené. Tanky hřmí a náměstí se chvěje. Vypuká nákupní horečka, maminky tuhle fázi znají, tak dobře znají.
Nedrážděte je, střílejí, myslí, že jsou ve válce s Američany, kteří nás obsadili. Ne, oni jsou okupanti, ZACHVATČIKY, tak se to říká rusky. Kryl, Hutka. Běž domů Ivane, čeká tě Nataša. Hořký humor. Stále šance, že je to omyl, že se to vysvětlí.A zrada v Moskvě. Nad hlavou létají MIGY, pod křídly pověšené bomby. Ostré. Jaderné? Nikdo neví, možnost zůstává.
Večer. Na křižovatce ohníček. To si REGULOVČIK ohřívá zmrzlé ruce. Také trpí, ale proč? Proč?
Kryt - nebo aspoň první pomoc ve sklepě. Krumpáč, lopata, písek. Hotová jídla. Voda. A pořád letadla.
Normalizace. Rezignace. Všechno se zadrhává, nic nejde normálně. Přesto se podařilo prosadit se v ČFVU HK - keramika nemusela být angažovaná a prodávala se, vždyť nic nebylo, ani mísy na salát ne ...
1980 - rána pod pás. Neregistrovaní výtvarníci nesmějí vystavovat. Konec. Co dál? Dva roky nás drží mecenáši, kteří nakupují u nás doma.
1982 - kvalitní příprava, kapička protekce, ale nečekaná klika, takže protekce nemusela být, byla by stejně k horšímu, tedy klika a snad osud rozhodly o přijetí Jirky mezi privilegované. Mě se to nepovedlo, měli kvóty na počet navrhovaných členů. Hořkost, ale hlavní je Jirka. Dusí ho komise, tlačí jen do hrníčků ...
A letadla létají, obrněnci jezdí, rozšiřují střelnice, cesty kolem nich uzavírají. Nedaří se ze života je vymazat.
1985 - konečně - nový ateliér místo prasečího chlívku, a nové bydlení. A nový kryt. Od sseveru jsme chráněni terénní vlnou, od Pardubic máme sklep zakopaný v zemi, přívod vody, krumpáč, lopaty, písek, minimax, zásoby jídla, plynový vařič na bombu. Ale ještě předtím koncert Hutky. STB u nás doma. A ještě jednou. A ještě. Přesto se syn dostal na gymnázium.
Duben 1986. Znovu SNB. Chce manžela. Váš syn se utopil. Jedeme. Nezdá se mi to. Ta láhev od vína. Vím, že nepil. Za tři dny STB. Váš syn emigroval. Chytili ho v Maďarsku. Byl na Pankráci. Později v H.K. Byla jsem za ním. Tuhle místnost mám rád, povídá. Je odtud vidět větev. Svírá se mi hruď. Jsme tak blízko, a tak daleko. Později jsem modelovali KŘÍŽOVOU CESTU. A to gesto Marie, potkávající svého syna na Golgotu, to je moje gesto - dva světy, tak cizí, tak daleko od sebe. Byl tam tři měsíce. Nastoupil jako dělník, ale gymnázium mu umožnilo maturitu. Nakonec učil a přitom studoval na Pedagogické fakultě v H.K. A přivedl si děvče. Na štědrý den, ona je můj vánoční dárek. Šedá myšička
Podzim 1989 - roztroušená skleróza, konec, co dál. Léčba nezabírá, končí studia i škola, nedojde. Rádius 80m. A zase - co dál. Ale končí i odposlechy a návštěvy STB. Měli jsme i svoje hlídače - kamarády.
Jaro 1990 - šance - ateliér na interiérovou keramiku. Tehdy ještě může točit na kruhu. Později máme kruhařku, může si odpočívat. Jsou i peníze, zařizují si svůj byt, i když jsme společně. A závazek- co bude dál - s kluky - až jednou ...
Snažíme se vydělat co nejvíc, stavíme nový ateliér, je to hodnota, mohla by jim vydělávat ....
Mrakodrapy - hrůza, válka. Nad hlavami létají Gripeny - záruka. Ale tohle - je 11. září. Bojím se nejistot. 14. září umírá švagr. Jsme stejně staří. Nejlepší z Jirkových bráchů. 17. září. Umírá Beriska. Moje velká kníračka. To už bylo moc. Beriska umřela doma, paní doktorka k ní přijela, taky ji mla ráda. Držely jsme ji za tlapku a říkaly spinkej. A kluci kolem ní položili květy jiřin, to byla smrt v kruhu blízkých. Kdežto švagr - anonymně, sám, v nemocnici.Neviděli jsme ho, jen nám předali hodinky, prstýnek a pár drobností, to byl můj švagr, manželův nejmilejší bratr.
Tehdy jsem se z toho dostala - udělala jsem Lojzkovi parte, neoficiální, po svém. Jako trampa, s kytarou, jak si ho staří pamatovali, s jeho oblíbenou písničkou - teď všichni Kaliforňané se za vás pomodlí ...
I maminka umřela anonymně. Přišli jsme na návštěvu, a byla tam ustlaná postel. Tolik se bála smrti, a já neměla odvahu jí říct, že je to krása, uvolnění, světlo a láska. Neměla už pro co žít, byla nesamostatná, smířená s Bohem, a věděla, že smrt v 86 letech je přirozená.Ale těch pár dnl, posledních, bylo pro ni hrůzou. Nikdy si nemohu odpustit, že jsem jí neřekla pravdu místo všeobecných frází. Smrt jsem jí přála byla pro ni vysvobozením a věděla jsem, že až uvidí to láskyplné světlo, bude šťastná. Při pohřbu jen pan farář pochopil, proč nesmutním. I gesto Krista, umírajícího na kříži, je gestem smrti. Ruce jsou již uvolněné, klid, ticho, zlý dav, lačnící po krvavém divadle už není vnímán. Osvobození od tohoto života.
JAK SE DĚLÁ FILMOVÁ KLAPKA 17.1.2023
Je 17. ledna. Do konce ledna má být klapka hotová. A co na ni letos dát? Čím víc klapek bylo uděláno, tím hůř se vymýšlí témata. Takže letos. Mám tady hezkého ptáčka, ten by mohl být, něco jako vítání jara.
středa 11. ledna 2023
JAK JSME DĚLALI SEPTIK
To bylo tak. Loni z jara, tedy jaro roku 2022, jsme už konečně byli donuceni udělat na chatě septik. Stalo se. Přijel bagr. Zase bagr, co jsme komu udělali, že je tu už zase bagr. No dobře. Vyhrabal díru asi tři a půl metru hlubokou, a velkou. Hromada hlíny se nám kolem chaty sotva vešla.
Uvnitř se to začíná rýsovat, už jsou okna a brzy bude kuchyň, věci do koupelny už překážejí v garáži, septik je zasypaný, a přimrzlo, takže je možné k chatě zajet. I tak tam ale sypeme štěrk, Ten za dva roky zaroste trávou, a budou se na něm dělat zase kaluže a bude se houpat, ale pár let zase vydrží, než úplně zapadne do bahna. Myslím, že se to, aspoň zvenku, podařilo. Až to bude natřené, bude to jako dřív.