Obyčejné pondělí 20. května. Ani moc nepršelo, a z dálky by slyšet bouřku. Hodně zdálky. A pak se setmělo. Při prvních kapkách jsem došla domů, moc rychle mi to nejde, ale tohle nebyla legrace. Bouřilo čím dál víc, kapky začaly padat obrovské, bubnovaly do oken, a vítr trhal listy ze stromů.
A přišly kroupy. Průměr něco mezi jedním a dvěma centimetry. A to byl začátek. Kroupy bušily do všeho, vypadalo to, že rozbijí okna. Ale ne. Trošku se to zmírnilo. Jenže přišlo pokračování. Kroupy byly větší, a bylo jich víc. Pokryly celé spodní jezírko asi 10cm vrstvou, stejně jako terasu. Okapy nestačily, proudy vody a krup se valily na terasu a postupně mizely někam ke skleníku.
A pak to ustalo. Supecrela odletěla dál. Šli jsme se podívat na zahradu, jednak obdivovat výsledky řádění živlů, jednak sčítat škody. Jinan oškubaný. Velká jabloň taky, a to všechno je v bazénu. Zlatý jilm od skruže nám poslal listí do jezírek a zasypal terasu. Všechna jablíčka potlučená, máme sklizeno, právě tak i broskve. Skalky potrhané, polámané. Sadba kedluben, která stála u záhonu - už nemám co sázet. Je to smutný pohled na zahradu.
