STŘÍPKY

Už jsme bydleli, měli bílého psa a černou kočku, ale ještě ne fasádu na domě. Kolem dokola domu bylo lešení, do poloviny dveří, takže jsme chodili v předklonu. Zedník neměl čas, a tak se to táhlo a táhlo. Libilo se to ale naší Barčičce, černé kočičce. Mela o domě přehled zevnitř i zvenku. Proste to lešení bylo pro ni. Ráno uz čekala na lešení před oknem do ložnice, a chtěla dovnitř. Jednou rano jsem otevřela oči - a myslela jsem, že vidim dvojmo. Seděly tam Barčičky dve. Až když jsem se pohnula, jedna utekla, a já pochopila, že mi přivedla ukázat kamarádku.