Tak máme nového pejska, Čertíka. Nalezenec, někdo ho vyhodil z auta. Chytrý, hodný, plusový kamarád. Když jsme ho přivezli, prohlédl si pokoj a přišel k jedné kytce. Prohlédl ji - a označkoval. Spustila jsem povyk, že to nesmí, ale na jeho omluvu musím říct, že mu ta ohromná kytka musela připomínat zahradu. Rychle se adaptoval, ale přišlo zle. Stříhání. Nevím, jestli to zažil, ale bojoval. Strojek ne, za žádnou cenu. A tak ho paní otrimovala, celého i s ušima. To vydržel. I když trimování desetikilového pejska trvalo víc než dvě hodiny.
A tak máme teď knírače. Zdědil pelíšek po Berýskovi, i polštářkem. Hned druhý den věděl, že polštářek je pod hlavu. Jenže to ho neuspokojilo, a tak polštářek slouží i jako oběť, kterou trhá a se kterou cloumá. Má menší zuby, takže polštářek zatím drží. Taky napochodoval večer do postele, ale tady nepochodil. Berýsek s námi ve svých posledních dnech spal, a tak jsme vlastně všichni spali v pelechu. A tak Čertík musel ven. Je chytrý, víckrát to nezopakoval. On vůbec dělá chyby jen jednou. Včera objevil zrcadlo. Viděl psa, a začal si s ním hrát. Pes to opakoval. Tak na sebe chvíli útočili. Jenže mu to přišlo divné, a šel psa očichat. Pes ho šel očichat taky. Pak se podíval na mě - otočil se, a viděl mě zas. To už na jeho hlavičku bylo přece moc, a tak šel pryč. Jenže druhý den mu to nedalo, a zase byl u zrcadla, musel to prozkoumat. Tak nevím, jak se mu to v hlavičce srovná ...
Žádné komentáře:
Okomentovat