Tak máme další galerii. Ta první je v Litomyšli, je to Galerie de Lara, kterou jsme zdědili po paní Zoubkové. Olbram Zoubek se trochu roznemohl a tak galerii paní Zoubková opustila. Byla to sice malá, ale přece jen příprava na tu druhou, AD Galerii v Praze na Uhelném trhu. Je to největší galerie v centru Prahy, a když jsme tam přijeli a Alena podepisovala smlouvy a platila a platila, zatím co my ostatní jsme se rozhlíželi po tom ohromném prostoru, nyní dokonale prázdném, bylo nám neveselo. Ba co dím, ouzko nám bylo, netušili jsme, jak galerii zaplníme, rozdíl mezi malou galerií v Litomyšli a tímhle byl obrovský. Zakázali jsme si myšlenky typu "udělali jsme dobře?" a šli na to. Pro náš záměr, mít galerii luxusní, byla trochu plná skříněk - některé musely pryč. Udělali jsme z nich depozitář a šlo to. Hřebíky ve zdech vytahali malíři, vymalovali, přišel i nový koberec, udělali jsme nové závěsy na obrázky, na mě bylo vymyslet logo, a navrhnout všechny ty lístečky a kartičky s logem, které galerie potřebuje. Logo - to byl šťastný nápad. Odjížděli jsme večer, sluníčko svítilo na secesní fasády domů, a písmeno A jsem snadno našla. Ono i to jméno nám dalo fušku. Chtěli jsme od A - jako byla Alfa. Takže Alka, Alena, Akina (to je náš pes), Aki (to vypadá japonsky), už si všechno nepamatuju. Nakonec vyhrálo AD - Alena Dudychová, a zároveň je to i odkaz na dědečka, zakladatele naší keramiky, Aloise Dudychu. Takže A jsem měla, po delší době jsem našla i déčko, to jsem si upravila ve photoshopu. A to byla chyba. Ten pán, co nakonec dělal vývěsní štít, chtěl písmo v křivkách, a to nešlo. Že musím logo předělat v Corelu, copak to jsem věděla, jenže to déčko ne a ne najít. Byly to spousty hodin, kdy jsem hledala jedno pitomé písmenko. Až konečně, po třech dnech, jsem ho našla. Nikdo mi ho nevymazal, jenže v původní podobě vypadalo úplně jinak, než co jsem z něj udělala. Proto jsem ho tolikrát přehlédla. No, hurá, mám to, vývěsní štít i logo nad galerií bude.
No a pak jsme čekali na výtvarníky, zatím co kolem chodily budoucí zákaznice, že je to škoda, že galerie končí. Říkali jsme - nekončí, začíná, přijďte se podívat příští týden. Bylo to prima, vidět, kolik lidí se chodilo pravidelně do galerie dívat. Ale regály máme pořád prázdné. Všechno se sběhlo tak rychle, že výtvarníci se s galerií rozloučili, a teď tak narychlo nic doma neměli, nebo to měli připravené na výstavu. Až přece jen. Obrazy, grafika, šperky - nádherné šperky, loutky, keramika, porcelán, dřevo ... Najednou nebylo místo a jen se spisovaly smlouvy s výtvarníky, psaly se popisky a bylo rušno. A přišla sobota, a všechno se muselo narovnat, pověsit, naaranžovat, ještě přivrtat poslední háčky, a šli jsme ke Dvěma kočkám na pivo. Krásná hospůdka hned vedle, dobré jídlo, dobré pivo a večery s harmonikou. Neděle - ještě dopsat poslední lístečky, opravit obrázky, aby visely rovně - a zítra uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat